Homeopatie

Homeopatie je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) druhá nejrozšířenější lékařská metoda na světě. Na prvním místě je čínská medicína, na třetím herbalismus (lékařské využití rostlin) a na čtvrtém konvenční medicína.

Homeopatie aneb umění podání minimální dávky

Homeopatie je systém medicíny objevený slavným německým lékařem dr. Samuelem Hahnemannem (1755–1843). Je založena na zákoně, podobné léčí podobné. Což znamená, že lék, který má schopnost vyvolat určité účinky u zdravého člověka, vyléčí jakoukoli nemoc s podobnými projevy. Je to princip, který používal už uznávaný řecký lékař Hippokrates ve 4. století př. n. l., stejně jako později řada bylinkářů či šamanů.

homeopatie
  • Jak si homeopatii představit v praxi?
  • Co znamená vitální síla organismu?
  • Proč neléčíme nemoc, ale člověka?
  • Proč zrovna já? Aneb každý jsme jiný
  • Homeopatické léky
  • Jak užívat homeopatika?
  • Homeopatika užívaná ve vodě – jak na to?
Jak si to představit v praxi?

Když se zdravý člověk otráví arzenem, objeví se u něj zvracení, průjmy, velké vyčerpání, studená kůže, pálivé bolesti a později nepřehlédnutelný neklid či strach ze smrti. Jestliže si byl jakýkoli lékař či léčitel v minulosti vědom zákona „podobné se léčí podobným“ a zároveň věděl, jakými symptomy se projevuje otrava arzenem, vyléčil mnoho lidí právě touto látkou, tedy arzenem. A tenkrát, stejně jako dnes, bylo a je jedno, zda šlo o choleru nebo o určitý typ vyrážky či ekzému, opakované záněty dýchacích cest nebo třeba chronické průjmy. V homeopatii se však nepoužívá arzen v jeho surové podobě, ale pouze jeho energetický otisk, který pak pokrývá všechny tyto projevy nemoci a léčí člověka jemně, trvale a hlavně bez možných vedlejších účinků. Homeopatie je tedy vhodná pro všechny věkové kategorie včetně kojenců a to i v případě, že jsou léčeni „arzenem“.

Vitální síla organismu

Jestliže se po nějaké době nemoc objeví znovu, musíme se nejprve ptát, kdy se ze zdravého, nebo téměř zdravého člověka, stane chronicky nemocný pacient? Kdy se nemoc a její příznaky už neobjeví jen ojediněle, ale opakují se stále častěji?

Chronicky nemocný organismus je ten, který nemá dostatek vlastní = vitální = životní síly. Nemá tedy dostatek vlastních sil bránit se jakýmkoli vnějším vlivům, ať virům, či bakteriím, nebo nepříznivým okolnostem a podmínkám. Jednoduše řečeno nemůže adekvátně zdolávat přicházející nemoci tak, aby se už neopakovaly. Důkazem toho, že zdroj nemoci zůstal ukrytý v organismu, a především toho, že organismus již nemá dostatek vlastní síly se s infekčním ložiskem vypořádat, je právě to, že po nějaké době nemoc opět vypukne.

A vy se pak ptáte: „Proč? Jak to, že jsem znovu nemocná? Vždyť jsem se přece léčila…“ Ve skutečnosti došlo pomocí léků klasické medicíny pouze k opakovanému odstranění fyzických symptomů nemoci, nikoli k celkovému posílení organismu. Kdyby to tak bylo, znovu byste neonemocněla. A stejné je to i u vašich ratolestí.

Nejen tělo, ale i psychika

Památná věta Samuela Hahnemanna, která vysvětluje komplexnost homeopatie, zní: „Neléčím nemoci, léčím člověka.“ Pokud respektujeme člověka jako jeden celek mentálních, psychických a fyzických projevů, pak je naprosto jasné, že jakékoli narušení organismu zvenčí se neprojeví pouze na fyzické úrovni v podobě nemoci.

Podle citlivosti na vlivy vnějšího i vnitřního prostředí dojde k narušení zdraví i na dalších rovinách, takže postupně je zasažena také úroveň psychická a nakonec i mentální. Někdo má to štěstí, že si i při velkém pracovním vytížení, starostech o rodinu, minimu spánku, nepříliš zdravém jídelníčku a možná i při velkém zármutku dokáže uchovat zdravý a tvořivý způsob života.

U jiného člověka se po čase objeví třeba bolesti hlavy, nespavost, nechutenství nebo poruchy soustředění a v důsledku toho všeho posléze opravdu onemocní. Pokud chceme organismus posilovat, není možné pominout projevy individuality každého z nás, které jsou dané právě psychicko-mentálními symptomy. Soustředit se pouze na fyzickou úroveň nemoci prostě nestačí.

Představte si dvě děti nemocné například spalničkami. Obě budou mít některé příznaky shodné – vyrážku, teplotu a podrážděné oční a nosní sliznice. Jedno dítě se ale bude chovat neklidně, bude vyžadovat neustálou matčinu pozornost, bude se chtít chovat a nosit. Druhé bude skleslé, smutné, lítostivé, bude toužit po klidu a jakýkoli podnět bude odmítat. I když vám nepřijde nic divného na tom, že se jejich chování liší, pro homeopata jsou to velmi důležité informace.

Cokoli se děje v těle, týká se i mysli a chování, a stejně tak to platí i obráceně – obraz, který díky vnímání okolní reality vytvoříme v mysli, se projeví ve fyzickém těle v podobě nemoci. Narušení organismu zvenčí vždy zasáhne všechny tři úrovně organismu, tedy celého člověka.

Nemoc se může objevit na jakémkoli orgánu těla či postihnout psychiku, pokud se vitální síla organismu nezačne obnovovat, potíže se stanou chronickými nebo budou postupovat a měnit se ve stále závažnější onemocnění. Nejdůležitější je uvědomit si, že fyzické symptomy jsou jen symboly nemoci, navenek viditelné příznaky, nikoli příčina akutního nebo chronického onemocnění.

Odlišnosti pacientů

V homeopatii se vlastně ptáme „proč?“, „z jakého důvodu?“ člověk opakovaně onemocní, ať už zánětem mandlí, nebo třeba středního ucha. A proč jeden člověk po prochladnutí a promočení v dešti dostane zápal plic, druhý pouze rýmu a třetí zůstane zdravý?

Aby homeopat našel odpovědi na tyto otázky, musí se zaměřit právě na odlišnosti pacientů. Jestliže je člověk opakovaně či chronicky nemocný, příčinu nenajdeme mezi stejnými či velmi podobnými příznaky té které nemoci. Kdyby stačilo pouze odstranit fyzické příznaky a tím posílit organismus jen na fyzické úrovni, byl by člověk dál už zdravý.

Zastavit chronický postup nemoci je možné jen tehdy, když zasáhneme životní – obrannou sílu člověka v celém jejím rozsahu. A právě to je v možnosti homeopatického léku. Nejde o nějaké dogmatické tvrzení či pouhé přání homeopatů, jde o fakt ověřený mnoha zkouškami všech používaných homeopatických léků. Jak narůstá jeho vitální síla, zdolává člověk zdroj nemoci již sám, vlastními obrannými silami, nikoli za pomoci chemických léků. A zdraví se celkově vylepšuje.

homeopatické léky
Homeopatické léky

Na homeopatických lécích je zajímavé to, že fungují jinak než klasické (alopatické) léky. A to: Jakmile dojde k výraznému zlepšení – objeví-li se nápadná pozitivní reakce na lék, přestáváme ho užívat. Homeopatický lék totiž působí jako katalyzátor, který spustí samoléčebný proces. Je úkolem je stimulovat tělo, aby si bylo schopno pomoci samo. Což je základním principem homeopatie.

Jak užívat Homeopatika?

Homeopatické léky mají schopnost stimulovat člověka k lepšímu využití vlastních obranných sil, nejsou toxické, a proto nepředstavují pro organismus riziko nežádoucích účinků. Z tohoto důvodu jsou vhodné i pro těhotné a kojící ženy, kojence, batolata atd. Jejich nespornou výhodou je fakt, že dokážou zasáhnout celý organismus a jsou také schopny ho celý posílit.
Při užívání je však nutné dodržovat určité zásady. Kuličky se rozpouštějí v ústech (lék se do těla dostává přes sliznice), s časovým odstupem od jídla (asi 15–20 minut). Ústa by měla být čistá, bez přítomnosti výrazných látek, jako je mentol a kofein, které by mohly ovlivnit vstřebávání léku.

Homeopatika užívaná ve vodě

Jiná forma užívání homeopatik je ve vodě. K tomuto účelu je dobré si pořídit čistou nejlépe sterilní lahev 0,5 l (např. v mlékomatu) a nalít do ní pramenitou vodu (pokud nemáme studnu nebo v blízkosti studánku použijeme vodu z vodovodu). Lahvičku s homeopatiky pořádně protřepeme nebo několikrát uhodíme o ruku nebo měkký povrch a nakapeme 6-8 kapek popř. kuliček do lahve s vodou. Lahev před použitím vždy protřepeme a vypijeme jeden nebo dva hlty. Láhev s takto vyrobeným lékem můžeme týden uchovávat v lednici.