slovníček pojmů

Aktivní snění – stav, kdy používáme vizualizaci k dosažení záměru, který jsme si zadali. “Cestujeme” prostřednictvím imaginace obvykle s pomocí bubnu.

Astrální cestování – astrální projekce = druh mimotělesného prožitku, kdy duše opustí tělo. Z angličtiny OBE nebo OOBE out of body experience.

Disociace – V psychologickém kontextu zahrnuje pojem disociace široké spektrum prožitků od lehčí formy odloučení od bezprostředního okolí až po závažnější odloučení od fyzických či emočních prožitků. Nejtypičtějším znakem všech disociativních jevů je odloučení od reality, spíše než úplná ztráta kontaktu s realitou, jako je tomu u psychotických onemocnění
Hypnagogické sny – obrazy a vjemy, které se nám objevují těsně před usnutím.

Hypnopompické sny – obrazy a vjemy, které se vyskytují těsně před probuzením.

Hypersomnie (zvýšená spavost) je patologicky zvýšená spavost. Jedinec spí denně 12 hodin i více a často upadá do spánku i během dne. Jedním z typů hypersomnie je narkolepsie, při níž postižený usíná i uprostřed činnosti. Hypersomnií trpí asi 5 % lidí.

Insomnie – nespavost, potíže s usínáním, též agrypnie.

Narkolepsie – je chronická neurologická porucha, kdy mozek není schopen správně regulovat cyklus spánku a bdění. Nejedná se ani o depresi či jiné mentální onemocnění, epilepsii nebo obyčejný nedostatek spánku. Postižený člověk (narkoleptik) upadá během dne náhle do spánku nebo trpí extrémní ospalostí, bez ohledu na spánek předchozí noci.

Lucidní snění – vědomé snění = stav, kdy si člověk plně uvědomí, že spí a může se do snu aktivně zapojit.

FÁZE SPÁNKU

Spánek savců a ptáků probíhá ve dvou principálně odlišných režimech, ve fázi REM (z ang. rapid eye movement – rychlé oční pohyby) a NREM (non-REM – opak REM), ty se v průběhu spánku pravidelně střídají. Fáze NREM je charakterizována útlumem mozkové činnosti stejně jako tělesným klidem a uvolněním. Tato fáze se dělí na čtyři stádia podle hloubky spánku. Pro fázi REM je charakteristická intenzita mozkové činnosti přibližně na úrovni bdělého stavu, rychlé oční pohyby (pod zavřenými víčky), živé sny a ztráta svalového napětí téměř všech vůlí ovládaných svalů.

Spánek dospělého člověka obvykle začíná postupným střídáním stadií NREM od prvního do čtvrtého. Tento postup je občas přerušen tělesnými pohyby a částečným probuzením. Asi po 70–80 minutách se spící obvykle krátce vrací do třetího nebo druhého stadia a následuje první fáze REM, která trvá asi 5–10 minut. Délka celého cyklu, od začátku prvního stadia NREM až po ukončení první fáze REM je asi 90–110 minut. V typických případech se tento cyklus opakuje čtyřikrát až šestkrát za noc a v každém následujícím cyklu se třetí a čtvrté stadium NREM zkracuje, zatímco narůstá délka fáze REM.

Přesný průběh spánkového cyklu je u každého jedince odlišný a mění se i s věkem. U novorozenců tvoří fáze REM 50 % celkové doby spánku a v několika ohledech se výrazně liší od spánku dospělého jedince. Podíl spánku REM na celkové době spánku se rychle snižuje přibližně do věku 4 let, kdy tvoří okolo 20–25 % a zůstává v tomto množství po celý mladší věk dospělosti. Ve vyšším věku REM postupně klesá k 15–20 %. U mladých dospělých osob tvoří fáze REM 20–25 % celkového množství spánku, třetí a čtvrté stadium NREM asi 15–20 % a první stadium NREM asi 5 %. Největší část spánku probíhá ve druhém stadiu, a to okolo 50–60 %.

Usínání

Usínání (hypnagogium) je přechodný stav mezi bdělostí a spánkem. Přechod z bdělého do spánkového stavu probíhá vždy podobně, i když rozdílným tempem. Nejprve se objevují výrazné tělesné pohyby a změny polohy těla. Poté následuje prohloubené dýchání a pomalé zavírání očí. V tomto stadiu se občas objevují výrazné svalové křeče provázené škubnutím celého těla, které mohou vést ke krátkému přechodnému probuzení. Křeče jsou nejspíše vyvolávány motorickými impulsy z nižších mozkových center, což je projevem nervových procesů reagujících na přechody k další etapě spánku. Při usínání se postupně snižuje svalové napětí, krevní tlak i tepová frekvence. Během usínání má člověk sklon k těkavým myšlenkám a polosnům, snadno podléhá smyslovým klamům (například pád z kola), na které může zareagovat škubnutím těla a následným probuzením. Objevují se také specifické pseudohalucinace – pokud člověk vykonával nějakou zdlouhavou jednotvárnou činnost (psaní na stroji, zakládání listů, počítačová hra apod.), útržky této činnosti se mu stále míhají před očima.

REM fáze spánku

V průběhu REM stadia dochází k náhlému výskytu očních pohybů, jež trvají 10–20 sekund. V průběhu REM spánku je člověk téměř strnulý, ušetřen je pouze srdeční sval, bránice, okohybné svaly a hladké svalstvo. Při REM fázi začne člověk těžce a nepravidelně dýchat. Jeho srdeční frekvence se zvyšuje na hodnoty, které odpovídají bdělému stavu. Probudit člověka v REM fázi je obtížnější než v ostatních spánkových stadiích. Dochází k úbytku svalového napětí, což je patrné v uvolnění obličeje spícího. Změny průtoku krve vyvolávají u mužů erekci a u žen prokrvení vaginální oblasti. Autonomní nervový systém se projevuje značnými nepravidelnostmi v pulsu, dýchání a hodnotách krevního tlaku. Mozek má zvýšenou spotřebu kyslíku, což ukazuje na regenerativní funkci spánku pro centrální nervovou soustavu. Zjistilo se, že náhlé pohyby, kterými spící jedinec mění svou polohu, se objevují zpravidla těsně před nebo těsně po REM fázi spánku. V průběhu REM fáze probíhá velká většina snů. V této fázi spánku jsou sny výrazné až mimořádně živé a mívají bizarní a nelogický charakter. O REM fázi spánku je prokázáno, že je fyziologicky podstatou snové činnosti, a někdy bývá nazývána také D-stav (od anglického slova “dream” = sen).

Srovnáním spánku REM a NREM vedlo k tomu, že někteří vědci přestali REM stadium považovat za spánek a označují ho spíše za třetí stav existence mimo stav bdění a NREM spánku, někdy označovaný jako paradoxní spánek.

REM fáze (a tedy i sny) byla prokázána u všech druhů savců, nicméně u každého jinak dlouhá – nejdelší REM fázi má ptakopysk (57 % spánku), nejkratší delfín (2 % spánku). REM fázi mají také ptáci, v roce 2016 byla popsána u plaza agamy vousaté (Pogona vitticeps), což zvyšuje pravděpodobnost, že existence fází REM a NREM je evolučně poměrně stará a sahá až ke společnému předku celé skupiny Amniota před 312 miliony let.

NREM fáze spánku

V průběhu NREM spánku je aktivita neuronů celkově nízká, a to se odráží v nízké úrovni metabolizmu a nízké teplotě mozku. V této fázi dochází také tělesné regeneraci, protože zjednává optimální podmínky pro syntézu základních proteinů.

Přechod z bdění do spánku NREM je charakteristický postupně se zpomalující frekvencí a prokazatelným záznamem elektroencefalografu. Podrobnější analýza průběhu EEG vln napovídá, že NREM fáze sestává ze čtyř stadií o různé hloubce spánku:

1. stadium: trvá pouze několik minut a je přechodem od bdění k začátku spánku. Vlny se stávají nepravidelnými a jejich amplituda se snižuje. V průběhu tohoto stádia lze zaznamenat pomalé valivé pohyby očí a EEG vlny s nízkou voltáží a smíšenou frekvencí. V tomto stadiu a v průběhu celé fáze NREM je patrná určitá aktivita kosterního svalstva, ale nikoliv rychlé pohyby očí, které jsou charakteristické pro REM fázi.

2. stadium: vyskytují se spánková vřeténka, jedná se o krátké úseky rytmických vln s frekvencí 12–16 Hz. Jejich amplituda v průběhu celého EEG náhle klesá a narůstá (K-komplex).

3. stadium: objevují se pomalé vlny o frekvenci 1–2 Hz, které se označují jako vlny delta, a představují asi 20–50 % všech vln. V této fázi už je člověka obtížné probudit např. hlukem, ale stále je možné jej vzbudit např. voláním jeho jména nebo dětským pláčem.

4. stadium: delta vlny tvoří více než 50 % všech vln, jedná se o velmi hluboký spánek. Stadia 3 a 4 se někdy nazývají u člověka hluboký NREM spánek nebo delta spánek.

Probouzení

Probouzení (hypnexagogium) je návrat ze spánku do stavu bdělosti. V mnohém se podobá fázi usínání, ale zpravidla probíhá mnohem rychleji. U někoho však může delší dobu přetrvávat stav podobný náměsíčnosti, člověk vykonává činnost, aniž by si to později pamatoval.[7] Někteří lidé se dokážou probudit každý den přesně v určenou hodinu, aniž by používali budík. Přesnost probuzení je u některých z nich obdivuhodná.

Snění

Sen je prožitek zdánlivých smyslových vjemů (především zrakových), emocí a myšlenek vnímaných v průběhu spánku, které nejsou ovládány vůlí snícího člověka. Převážná většina snů se odehrává v průběhu REM fáze spánku; když byli při pokusu dobrovolníci probuzeni v NREM fázi spánku, tak uvedli sny jen ve 20 %. Je prokázáno, že sny v NREM fázi jsou podstatně kratší, obsahují méně vizuálních prvků a zdaleka nejsou tak živé jako sny v REM fázi. Dobrovolníci uváděli, že při NREM fázi měli dojem, že spíše myslí, než sní. A to je zásadní rozdíl mezi sny z těchto fází. Je-li člověk probuzen v REM fázi, průměrně v 88 % potvrdí, že se mu právě zdál sen, a celkem bez problémů je tento sen schopný vyprávět. Toto vysoké procento dokazuje, že během REM fáze se skutečně zdají sny.

Perioda REM spánku se u zdravého člověka objevuje nejméně třikrát za noc, což znamená, že během jednoho roku bychom měli mít v průměru nejméně jeden tisíc snů. Valnou část z nich zapomeneme těsně po probuzení a pravděpodobně ještě větší část si vůbec neuvědomíme, jelikož se nám zdají během souvislého spaní v noci. Abychom měli alespoň nějakou naději, že si sen zapamatujeme, musíme se ze spánku probudit a chvíli zůstat vzhůru. Jelikož teprve bdělé vědomí může uložit vzpomínku na sen a uchovat paměťovou stopu. A právě proto si pamatujeme nejčastěji ranní sny. Vzpomínka na sen je velmi prchavá, což možná souvisí s jejími nelogickými kvalitami, které znesnadňují pamatování. Existují však sny, které si pamatujeme léta.

MOZKOVÉ VLNY

Lidský mozek je nepřetržitě pracující složitý orgán, který vysílá elektrické signály, komunikuje, buduje nová neurální propojení atd. Tato elektrická aktivita generovaná mozkem, známá také jako mozkové vlny, odráží stav naší mysli. Realitu netvoří vnější vlivy, ale je to interní proces na bázi našich myšlenek, vjemů a emocí. Pokud prohloubíme naše poznání kmitočtů těchto mozkových vln, můžeme řídit svoji realitu.

Vlivem složitých bioelektrických procesů vzniká kolem mozku slabé elektromagnetické pole, které vibruje v několika základních frekvencích. Existuje pět základních druhů mozkových vln – Beta, Alfa, Théta, Delta a Gamma.

Beta mozkové vlny (14-30Hz = 14-30 kmitů za sekundu)

v tomto stavu setrvává většina lidí po převážnou část dne. V mozku se objevují přirozeně v normálním bdělém stavu, který se může pohybovat od ospalé bdělosti až po soustředěnou činnost. Při vyšších frekvencích nastávají stresové stavy nebo stavy napětí, často je doprovází neklid, strach nebo zlost. Zde probíhá logicko-analytické myšlení a pozornost je vedena vně a směřuje k problémům spojeným s okolím. Lidé prvobytně-pospolné společnosti více odpočívali, relaxovali a stresu využívali jen k lovu či obraně. Ve stavu „Beta” pobývali poměrně krátkou dobu, a tak si jejich organismus mohl dostatečně odpočinout.

Alfa mozkové vlny (8-13Hz)

převládá stav uvolnění bez jakéhokoliv duševního napětí, je to stav bdělého odpočinku mysli i těla bez pocitu ospalosti. Vyskytuje se přirozeně při senzorickém odpočinku (např. při zavřených očích), hluboké relaxaci nebo meditaci. Stav Alfa zapříčiňuje pocity uvolnění a bezpečí, duševní pohody, zlepšení spánku, studijních výkonů, zvýšení pracovní produktivity, snížení strachů a úzkostí, zvýšení imunity. Předpokládá se, že mnozí kreativní géniové se i při bdělém stavu pohybují na hranici Alfa, kde vznikají představy a kreativní řešení problémů a idejí.

Hranice Alfa / Theta – předěl mezi vědomím a nevědomím

odpovídá Schumannově resonanci. Jedná se o frekvence v rozsahu 7 až 8 Hz. V této hladině jsou nejčastěji popisovány stavy prohlédnutí a údajně zde také může dojít k osobní proměně. Z hlubokého spánku ve frekveci do 7 Hz přecházíme při probouzení přes Alfa fázi, kdy dochází ke spouštění samo-léčebných procesů na tělesné i duševní úrovni.

Theta mozkové vlny (4-8Hz)

nacházíme se ve stavu hluboké relaxace a uvolnění, meditaci nebo nízké formě spánku REM (rychlé pohyby očí a snění). V těchto vlnových délkách dochází v mozku k zlepšení paměti (především dlouhodobé). Dochází zde k styku s nevědomím, je prohloubena intuice, kreativita a vhled do komplikovaných problémů se schopností nacházet neobvyklá řešení problémů.

Je to svět vašeho podvědomí, v kterém je mysl schopná hlubokého vhledu, pokročilé intuice, léčení a jednoty – ve stavu Théta se naše mysli mohou propojit s Univerzem a změnit náš život k lepšímu.

Můžete také zažít živé vizualizace, obrovskou inspiraci a nesmírnou tvořivost. Čím nižší je kmitočet mozkových vln, tím rychleji se učíte. Meditace a jóga jsou oceňovány jako uvolňující proto, že uvádějí mysl do stavu podobného tranzu, kde se začínají vytvářet mozkové vlny Théta. Lidé mají v tomto stavu často tendenci k paranormálním zážitkům.

Většina dětí a teenagerů mají Théta průběhy mozkových vln jako dominantní.

Delta mozkové vlny (1-4Hz)

Delta vlny mají nejnižší kmitočet ale nejvyšší amplitudu. Tento kmitočet mozkových vln, pozorovaný v hlubokém bezesném spánku, je vstupní branou do universální mysli a kolektivního nevědomí, ve kterém jsou přijímány informace jinak nedostupné v bdělém stavu.

Stavy s mozkovými vlnami Delta byly dlouho dávány do souvislosti s léčením, protože hluboký spánek je potřebný pro regeneraci a samo-léčící mechanismy vašeho těla. Říká se, že Delta vlny v meditaci pomáhají zkušeným jedincům dosáhnout přístupu k nevědomé mysli. Je to převažující stav pro nemluvňata (do 2 let) a dospělé v hlubokém spánku.

Gamma mozkové vlny (30 až 100Hz)

Gamma vlnění je nejvyšší kmitočet na kterém mozek funguje, při kterém může jedinec zažít záblesky vhledu nebo nestandardního zpracování informací. Experimenty s tibetskými mnichy ukázaly korelaci mezi transcendentálními mentálními stavy a mozkovými Gamma vlnami. Pokud měli mnichové generovat pocity soucítění, jejich mozková aktivita přešla rytmicky a souvisle na kmitočty Gamma. Je to stav bytí “uvnitř”, pocit, že máte moc udělat cokoliv.

ZMĚNY STAVŮ MOZKOVÉHO VLNĚNÍ

Všichni zažíváme tyto různé kmitočty mozkových vln v různých denních a nočních dobách a přivádějí nás do různých úrovní vědomí. Jste-li bdělí, mají mozkové vlny jiný kmitočet, než když spíte. Můžete se pokoušet měnit kmitočet (stav) svých mozkových vln za účelem dosažení požadovaného stavu vědomí. Např. pokud nemůžete v noci usnout když se cítíte vystresovaní, můžete pomocí hudby synchronizovat vaše mozkové vlny na kmitočet, který odpovídá spánku.

Tato technika synchronizace kmitočtu mozkových vln na externí zvukovou stimulaci je známá jako Brainwave Entrainment. Pokračuje-li tento proces určitou dobu, mozkové vlny se “naladí” na kmitočet externího zvuku a dosáhnou tak odpovídajícího stavu (Alfa, Théta nebo Delta).

Pokud umíte meditovat, nepotřebujete externí stimulaci. Během meditace dosáhnete klidného a uvolněného stavu, to je stav Alfa vašeho vědomí. Když se vaše meditace prohloubí, zjistíte, že jste v ještě hlubším klidu a “zaostření” a kmitočet mozkových vln doáhne úrovně Théta (a posléze nakonec třeba i Delta).

ZPŮSOBY OVLIVŇOVÁNÍ MOZKOVÝCH VLN

Binaurální rytmy jsou speciální zvuky, slyšitelné pro lidské ucho přesto, že mají kmitočet nižší než 20 Hz.
Binaurální rytmy jsou mozkové zvukové stimuly, které mohou změnit stav vašeho vědomí.

Binaurální rytmy

Jak může být zvuk s kmitočtem nižším než 20 Hz slyšitelný pro lidský sluch? Odpověď tkví ve speciálním zvuku nazývaném binaurální rytmy (binaural beats). Jejich vznik je jednoduchý – přehráváním dvou zvuků o mírně odlišných kmitočtech do každého ucha zvlášť mozek vnímá rozdíl mezi těmito kmitočty, a tento rozdílový kmitočet je zmíněný binaurální rytmus.

Takže pokud si pustíte do pravého ucha zvuk o kmitočtu 400 Hz a do levého ucha zvuk o kmitočtu 410 Hz (použijete stereofonní sluchátka), váš mozek vytvoří binaurální rytmus na 10 Hz (rozdíl obou kmitočtů). Odpovídá to kmitočtu mozkových vln Alfa;, když se vaše mozkové vlny s tímto kmitočtem synchronizují, dostanete se do stavu lehké relaxace, meditace a tvořivého myšlení.

Binaurální rytmy přinášejí často skvělé výsledky téměř okamžitě a pomohou vám mnoha způsoby. Poslechněte si (použijte stereofonní sluchátka).

Mozkové vlny Théta jsou spojeny s extrémní relaxací, spánkem nebo ospalostí. Přejde-li mozek do stavu Théta, má člověk pocit klidu a míru.

Isochronické tóny

Isochronické tóny se zapínají a vypínají v předvídatelných vzorcích a vytvářejí pulzy extrémně efektivní pro terapeutické účely

Isochronické tóny jsou ještě intenzivnější, než binaurální rytmy a jsou považovány za efektivnější. Isochronický tón je jeden tón, který se zapíná a vypíná v určitých vzorech. Každý z tónů je jiný a jsou mezi nimi stejné mezery, aby byly schopné trvale ovlivňovat mozek.

Naše mozky s tím mají v podstatě mnohem méně práce než by měly s binaurálními rytmy k získání stejného efektu, což nám umožňuje být uvolněnější, dostat se do hlušího meditativního stavu a lépe vizualizovat. Doporučuje se používat sluchátka. Mnoho lidí, na které neúčinkují binaurální rytmy, často reagují velmi dobře na isochronické tóny.

Pro trvalé duchovní zaměření, které by vám opravdu změnilo život, však potřebujete tradiční meditační metody jako váš primární nástroj pro přístup k vyšším úrovním vědomí. Jak asi víte, meditace také může způsobit strukturální změny ve vašem mozku v tom nejlepším slova smyslu a může ovlivnit pozitivně i lidi okolo vás.