Hydrogenfosforečnan draselný, nervová sůl.
Hydrogenfosforečnan draselný se nachází především v mozkových a nervových buňkách, v krvi, ve svalových buňkách a mezibuněčné tekutině. Má vztah k CNS a k autonomnímu (vegetativnímu) nervstvu. Dle Dr. Schüsslera je kalium phosphoricum prostředkem pro zánět nervů a srdečního svalu.
Je důležitá především k fungování mozkových buněk. Když v oblasti mozkových buněk chybí Kalium phosphoricum, dochází k oslabení paměti, přicházejí obavy, váhavost, strach z volných prostor až po depresivní stavy. Je to prostředek na stavy vyčerpanosti všeho druhu. Brání rozpadu tkání a rozkladu buněk. Slouží též k udržení alkalické hladiny uvnitř buňky.
Podílí se na tom, že si hnilobné a vyčerpávající jedy nedokážou udržet převahu. Chrání před rozkladem buněk a s podporou Natria chloratum podporuje stavbu nových buněk. Obě tyto soli úzce spolupracují.
Kalium phosphoricum nasazujeme při horečce nad 38,5°C (v podpaždí). Pokud se ovšem projevují navíc stavy deliria nebo apatie, podává se tato sůl i pod uvedenou tělesnou teplotou. Tyto stavy svědčí o tom, že mozek není v důsledku nedostatku Kalia phosphorica dostatečně zásobován energií a organismus není schopen zvýšit tělesnou teplotu, aby odboural toxické látky.
Horečka není sama o sobě chorobou, nýbrž poukazuje pouze na to, že se organismus nachází v intenzivní očistné fázi provázené zvýšenou činorodostí buněk, které se snaží odbourávat obtížné bílkovinné substance (makrofágy). Chybí-li nám v této fázi Kalium phosphoricum, chybí nám i energie k údržbě buněk a začne docházet k buněčnému rozkladu a tím k rozpadu tkání.
Kalium phosphoricum nesnižuje horečku, nýbrž brání procesu rozpadu tkání a tím zamezuje dalšímu šíření toxických produktů tohoto rozpadu. Proto je kalium phosphoricum označováno za biochemické antiseptikum.
