Vlastní zážitek
V noci jdu spát jako obvykle a v obvyklou dobu. Neprocházím si žádným náročným stresovým obdobím, nejsem nemocná ani nachlazená a vše je vpodstatě v normálu. Nevím přesně kolik je hodin, když se v noci „probudím“. Uvědomím si, že jsem vzhůru, ale necítím svoje tělo.
Moje tělo, ačkoliv ho necítím, leží v mém pokoji na posteli. Já jsem vzhůru a při plném vědomí. Uvědomuji si, že jsem v pokoji, že jsem doma a ležím na mojí posteli resp moje tělo leží na posteli. Moje vědomí se taky nachází ve stejném pokoji, nicméně jakoby v jeho nefyzické kopii. Je mi jasné, že jsem krok před vytělesněním neboli OOBE (zážitku mimo tělo, kdy duše (vědomí) opustí fyzické tělo). Mám reálný vjem, že mi po břiše přechází kočka, ale zároveň si uvědomuji, že žádnou kočku doma nemám, a tudíž nemůže být v mém fyzickém pokoji. Vjem je naprosto reálný včetně doteku pacek.
Potom ucítím tlak na hrudi a pocit, že se mi po hrudi přecházejí bytosti. Zprava doleva směrem k oknu. Nemohou to být lidé, jelikož by byla jejich váha nesrovnatelně větší a nikdo u mě ve fyzickém bytě v tu dobu není. Navíc jsem si naprosto jistá, že jde o „lidi“, stejně jako jsem si jistá kočkou. Kolem začíná hluk a ruch a tlak na hrudi se zvyšuje. Začínám vnímat úplně jiný druh reality, který je však naprosto reálný se všemi zvuky a vjemy. Jen nevidím svýma fyzickýma očima, neslyším ušima a necítím dotekem, ale tím, že vím. Vím s jistotou, že nejde o žádné „strašení v mé hlavě ani halucinace“. Podobné záležitosti mě neděsí a ani se jim záměrně nevyhýbám, a tudíž nemám potřebu si je vytvářet. Naopak jsem z toho nadšená a zároveň si uvědomuji, že nesmím myslet na to, že se chci vrátit do těla, začít s ním hýbat anebo ho cítit, jelikož bych tuto zkušenost přerušila a „vzbudila“ bych se do fyzické reality, i navzdory tomu, že nespím!
Psychologové by se snažili zařadit podobný zážitek do kategorie psychóz. Lidé, kteří prožili spánkovou paralýzu by většinou neoznačili takový zážitek za výplod pouhé bujné fantazie, jelikož na takové tvrzení je zážitek příliš reálný a příliš silný. A má podobnou kvalitu, jako když poprvé opustíte, ať už spontánně nebo řízeně vlastní tělo, což pak radikálně změní váš pohled na život i na smrt.
A jak zvládnout spánkovou paralýzu?
Těžko se to realizuje, ale klíčem je NEBÁT SE! Je třeba si sjednat pořádek ve svém energetickém poli a vykázat všechny entity za hranice svého prostoru. Už pouhý záměr většinou stačí. Já, když už vjemy byly příliš intenzivní a rušivé, jsem jenom v duchu vyslovila: „Ticho tady bude a všichni ven“. Do pár sekund jsem byla zpátky v těle a plně vzhůru. Ve svém pokoji, na své posteli. Trochu mi to bylo líto, protože takové zážitky se běžně nedějí každou noc.
