Jste v nákupním středisku, všude je spousta lidí a mumraj. Najednou někdo něco zavolá a zavládne úplná panika. Všichni pobíhají, tlačí se a křičí. Vy najednou s hrůzou zjistíte, že vaše malé vystrašené dítko, co jste ho celou dobu drželi za ruku, je pryč.. Budíte se šokem, křikem a zpocení. Uf…byl to jenom sen! Jeden z těch snů, kvůli kterým se bráníme tomu, jít znovu večer spát.
Jednou z největších nočních můr všech rodičů je, že se jim ztratí jejich dítě. Že odejde a už se nevrátí a nikdo neví, kde je a jak se jejich dítěti daří. Tuto noční můru si dovede představit úplně každý, i ten, který nikdy děti neměl. Vaše radost, starost, nevinnost, láska – vaše „všechno“ je pryč. Vstanete z postele, podíváte se do pokojíčku, děti pokojně spí, přikryjete je a dáte jim pusu. Otřete si pot z čela a jdete si uvařit kávu..
Ale co když se někde toulají – jako duše bez těla – jiné děti. Naše vnitřní děti. Naše zatoulané ztracené vnitřní dětské Já, které byly na cestě složitým životem nepochopené, neuznané a nepřijaté. Naše radost, umění si hrát, bezstarostnost a spontánnost, kterou nás kdysi nikdo nemusel učit, ani nám ji připomínat. Hráli jsme si, malovali, zpívali a tancovali jsme pro radost z tvoření, ne pro uznání. Ne proto, aby nás pochválili, poplácali po ramenou a odměnili jedničkou, ale proto, aby se občas přidali k naší hře “na radost z nedůležitosti”. Ale tomu dospělí nerozumí. Proč se zabývat blbostma, které nás neživí? Mají jiná pravidla. Pravidla, kterým nerozumíme zase my, nedávají nám smysl a tak se radši „ztratíme“..
A jak poznáme, že máme v srdci prázdnou díru po svém ztraceném vnitřním dítěti?
A právě sny nám mohou v tomto případě velmi pomoci. Jsou ryzím necenzurovaným materiálem, kterým na nás mluví právě naše Duše a její ztracené nebo bolavé části. A pochopením jazyka našich snů můžeme rozklíčovat i zdánlivě neřešitelné problémy. Dokáží poukázat na období v minulosti, kdy problém vznikl, stejně jako předvídat možný vývoj událostí v budoucnosti.