Kanadský srub nacházející se pod lesem na horním kraji obce Rusava pár kilometrů od Svatého Hostýna. Je situován na jižním svahu s výhledem na protější pastviny a kopec Pardus. Po okolí vede několik příjemných turistických tras, z nichž jedna (modrá) vede od chalupy přímo k hostýnské bazilice (3km).
Chalupa je zajímavá svým řemeslným zpracováním a použitím přírodních materiálů. Součástí pozemku jsou i včelí úly. V sousedství se nacházejí husy, kačeny, psi, kočky, krávy a divoká prasata (Mášenka, Saša a Angie) a jejich mladí.
- Kapacita 6 osob
- 2 ložnice – 6 lůžek, TV
- Koupelna – WC+sprcha, pračka, v patře samostané WC
- Kuchyň – el.sporák, lednice, mikrovlnka, varná konvice
- Obývák – TV, houpačka, gauč, kachlová kamna
- Venkovní posezení zastřešené, venkovní posezení s výhledem
- Parkovací místa pro 2 auta
- Ohniště, houpačka
- V prostoru chalupy se nekouří – No smoking area
Včelí vášeň
Jsme vášniví včelaři a na okraji pozemku pod lesem jsme poskytli ubytování sedmi včelstvům. Naše včely žijí v ekologicky čistém prostředí podhostýnských kopců a pastvin v jejichž doletové vzdálenosti se nenacházejí žádná chemicky ošetřená pole.
Včely nejsou člověku nebezpečné, nicméně je třeba se v jejich přítomnosti chovat obezřetněji. Obvykle nemají důvod útočit, pokud necítí přílišné ohrožení v blízkosti jejich úlů (obzvláště zepředu, kde jsou česna a “přistávací plochy”).
Včelí bodnutí není nijak dramatické, pakliže nejste alergici. Nicméně v případě včelího bodnutí jako první ostraňte žihadlo, pak vemte kus hlíny, hroudu namočte v bečce ve vodě, až se udělá bláto a aplikujte na postižené místo. Při tomto jednoduchém postupu většinou nedojde ani k otoku. Hlína vytáhne včelí jed a chvíli vás to bude trochu svědit. V chalupě budou nachystaná homeopatika popřípadě antihistaminika, v případě, že byste z možného bodnutí byli nervózní. Pokud chcete mít úplný klid, nechoďte k úlům.
Včely jsou božská stvoření, ale vyžadují ze strany člověka respekt.
Včelí medvídek - stáří asi 3 minuty
Ten samý z profilu
Medobraní
Homeopatická pohotovost
Úly pod lesem
Úly pod lesem
Včelí krmení chlorelou
Naše včely frčí na chlorele
Přírodní park Hostýnské vrchy
Hostýnské vrchy patří k flyšovému pásmu vnějších Západních Karpat. Jádrem Hostýnských vrchů je Holý kopec, odkud vybíhají větve Javornická (přes Tesák a Čerňavu ke Kelčskému Javorníku), Hostýnská (přes Skalný na Hostýn), Ondřejovská (směrem na Rusavu) a Jurikovská (přes Bludný a Čečetkov).
Pro krajinný ráz je typické velké zastoupení lesů a pastvin a charakteristická historická zástavba obcí valašského typu (např. lidové stavby na Rusavě). Oblast je bohatá na kulturní památky od nejstarších dob (zbytky keltského opida na Hostýně), přes zříceniny středověkých hradů (Šaumburk, Obřany) až po technické zajímavosti (nádrž na plavení dříví – klauza). Mimořádně významným prvkem je Sv. Hostýn s množstvím církevních památek, který patří mezi nejznámější mariánská poutní místa v naší republice.
Svatý Hostýn
Svatý Hostýn
Rozhledna Kelčský Javorník
Klapinov socha portáše
Rusava - útočiště rebelů a vzpurných Valachů
Zakladatelem obce Rusavy byl hrabě Jan z Rottalu, majitel holešovského panství, který uprostřed Hostýnských vrchů na místě dříve zaniklých obcí usadil vzpurné vsacké Valachy při valašském povstání v polovině 17. století. Podle zakládací listiny, sepsané na zámku v Holešově 23. dubna 1657, byla z vůle hraběte z Rottalu vyzdvižena nová obec v horách panství bystřického, která Rottalovice jmenovati se bude.
Už před založením se samotám na pasekách říkalo Rusava, proto nový název Rottalovice nebyl lidem přijat a zachovávalo se původní Rusava, rovněž z důvodu vzdoru svému krutému pánovi.
Život v této hornaté oblasti (500 – 600 m. n. m.) nebyl jednoduchý, říkávalo se: “Konec chleba, začátek kamení.” Noví osadníci ale brzy poznali výhodné podmínky hostýnských pasek a lesů pro chov dobytka, tzv. salašnictví, které bylo nejdůležitějším zdrojem obživy, protože půda nebyla pro zemědělství příznivá.
Poloha Rusavy, rozložené mezi samými kopci v dlouhém klikatém údolí, měla své výhody i nevýhody. Ležela stranou cest a dlouho k ní ani žádná nevedla. Díky tomu byla ovšem ubráněna nepřátelským tažením a vpádům, byla útočištěm povstalců (především ze Slovenska kolem roku 1848), odolávala civilizačním vlivům a po dlouhou dobu si ponechala svůj osobitý charakter.
Většina obyvatel Rusavy byla evangelického vyznání. S katolíky se ovšem téměř bezvýhradně snášeli – krásným dokladem náboženské snášenlivosti byl pohřeb evangelického faráře Daniela Slobody původem ze Slovenska, kdy mu vyzváněly i zvony na katolickém kostele. Hořké chuti náboženské nesnášenlivosti ovšem zakusili rusavští evangelíci od pánů z rodu Rottalů v době, kdy ještě nebyl zaveden tzv. toleranční patent (zaveden v roce 1781). Za vlády Marie Terezie bylo dvanáct Rusavjanů zajato při “tajné schůzce” na postrach všem nekatolíkům. Byli souzeni a nikdy se nevrátili ke svým rodinám. Toto však už je jen historie a nyní nás čekají současná témata..