Jak do života navrátit ztracenou energii?
Jen málo z nás žije tak plně, jak bychom mohli a jak bychom si zasloužili. Mnozí se necítíme celiství a mnohdy postrádáme smysl svého konání i života. Občas máme pocit, jako bychom zde byli tak nějak napůl.
Často můžeme od svého okolí slýchat – „Od té doby co,…jsi jako tělo bez duše. Jsi vůbec doma? Je tam někdo? Co pořád zajídáš / zapíjíš? Sex není láska! Před čím pořád utíkáš? Probuď se – jsi pořád duchem nepřítomný/á. Máš hlavu v oblacích a život jde kolem. Celý život se hledáš a stále nic..“ a tak dál..a tak dál.
Před čím to vlastně utíkáme a co stále hledáme? Co jsme to v průběhu let poztráceli? Co a kdy se v nás událo, že jsme se pomalu, ale jistě ocitli v našem životě na vedlejší koleji? A odkud se připlížila ta prázdnota? Anebo tu byla pořád, akorát bylo snazší ji přeřvat prací, adrenalinem, neustálou aktivitou, sexem, panákem, dalším krámem do baráku nebo zabít antidepresivem?
Prázdnota a černá díra v nás se pomalu přikrádá ruku v ruce s pocitem, že jsme o něco přišli. O něco důležitého. O něco živého v nás. Část naší duše – světla – radosti a energie odchází za ztracenou láskou, ve chvíli největší bolesti. Zůstává na křižovatce špatných rozhodnutí, které jsme kdysi udělali. Zůstává u našich blízkých, kteří nás navždy opustili anebo těch, kteří místo toho, aby nás milovali, nám ať už vědomě či nevědomě ubližovali. Odchází, když jako malé děti už nesneseme více křiku a výčitek, přehnaných nároků nebo naopak citového chladu a nepřítomnosti rodičů a blízkých lidí. Hádek. Násilí. Soužití s manipulátory nebo alkoholiky. Studu a hanby. Nezájmu. Zneužívání. Část naší duše můžeme nechat i „na operačním sále“, v nemocnici nebo při vážné nehodě a už se nikdy úplně nevrátit zpátky do bolavého těla. Způsobů ztráty naší vitální části je spousta a téměř každý z nás to zná. Jde o jakékoliv trauma, které zatřese naším základním bytím a my dál už neuneseme tíhu skutečnosti. Šamani tuto událost odtržení části naší životní esence nazývají – ztrátou duše.
A jak už asi všichni někde hluboko uvnitř tušíme, tuto černou díru po naší ztracené části nelze ničím zaplnit. Ačkoliv se o to stále pokoušíme, třeba mizernými vztahy s myšlenkou, že ten další už bude to pravé; nebo čokoládou; penězi; alkoholem; zážitky, bezpodmínečnou láskou chlupatých mazlíčků,… vždycky někde na pozadí cítíme, že je něco jaksi špatně. Z alkoholu vystřízlivíme, miláčci odejdou a my znovu zíráme do prázdna.
Když dojde ke zranění nedotknutelného jádra, jež tvoří esenci bytí každého člověka, může se to projevit různými způsoby, např.:
- Můžeme mít občas problém zůstat „přítomní“ ve svém těle. Pocit, jako bych byl/a mimo tělo a pozoroval/a svůj život jako nějaký film.
- Pociťovat otupělost, apatii a oslabení bez zjevné příčiny.
- Trpět chronickou depresí.
- Můžeme mít problémy s imunitním systémem a obtížně odolávat nemocem.
- Trpět chronickými vleklými nemocemi a neduživostí v dětském věku.
- Mít mezery ve vzpomínkách na svůj život po pátém roce svého života. Pocity mezer ve vzpomínkách na určitá celá období v životě popřípadě mezery ve vzpomínkách na velká traumata, kterými si člověk prošel.
- Bojovat se závislostmi např. na alkoholu, drogách, jídle, sexu, hazardu, partnerovi/partnerce popř. čímkoli jiném, jež dočasně zaplňuje prázdnotu po chybějící části sebe sama.
- Můžeme pociťovat nutkavou potřebu sebepoškozování.
- Pocit hluboké osamělosti.
- Můžeme u sebe pozorovat velkou citlivost na kritiku.
- Můžeme si všímat, že vyhledáváme vnější podněty a stimulaci, aby vyplnily nějakou vnitřní prázdnotu.
- Můžeme cítit problém být sám se sebou a nutkavě vyhledávat něčí společnost a přítomnost.
- Cítit, že po dřívějším velkém problému nebo ztrátě, rozvodu, bankrotu, smrti blízkého člověka nejsme schopní se pohnout dál ve svém životě.
- Může se také projevovat v podobě náhlého propuknutí apatie a letargie. Radost se vytrácí ze života, energie je oslabená, člověk se cítí prázdný a všechno mu připadá nesmyslné a marné.
- Můžeme ztratit nebo nevidět smysl svého života.
- Cítit opuštěnost, prázdnotu, nepatřičnost a nepřijetí svým okolím.
- Lidé prožívající ztrátu duše často říkají, že se cítí určitým způsobem roztříštění nebo že nějaká jejich podstatná část schází.
Z šamanského úhlu pohledu je ztráta duše (resp. jejího významného fragmentu) spirituální chorobou, jež způsobuje jak nemoci emoční tak fyzické. A stejným způsobem šamani přistupují také k léčení. Černou díru nelze ničím naplnit, je třeba do ní skočit a svou důležitou součást najít, přijmout a zahojit.
Jednou z cest, jak najít své ztracené části jsou naše sny. Sny mohou napovědět, v kterém okamžiku života došlo k odpojení částí své duše a kde se mohou nacházet. Projděte si několik otázek ohledně svých snů ZDE a můžete sami přijít na to, kde jste zanechali kus svého já. Jedním z důvodů, proč pracovat se svými sny je, abychom k sobě mohli navrátit své ztracené části a zase cítit radost, naplnění a lásku a abychom znovu začali žít svůj vlastní životní příběh.
Napsáno pro všechny přátele a blízké, kteří si něčím podobným procházejí a spoustu dalších a budoucích.
Pozn. Kopírovat texty lze pouze s uvedením autora (Lena Jurášková – www.kulicka.com).